27.12. Dnes jsme měli v plánu vyrazit na Hukvaldy do obory na zvířátka. Od rána svítilo sluníčko, ale bylo mrazivo, na zemi poprašek sněhu. Do Hukvald jsme dorazili v půl dvanácté a vyšli k hradu. Ten byl otevřen, tak jsme zaplatili vstupné a prošli jsme si ho. Byl pěkný a byl z něj i výhled. Pak jsme se prošli oborou, viděli jsme v dálce pod stromy daňky a pak na konci i divoká prasata v ohradě. Vyzmrzaní jsme došli k autu a jeli dom. Roxy se procházka líbila, byla celá divoká z pachů zvěře. FOTKY
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
12.11. Dnes jsme si vyšli na Pustevny s Pepou. Dojeli jsme v 11 hodin na Ráztoku a vyšli jsme svižně do kopce po Knížecí cestě. Roxy byla jakási hodná a do kopce šla část cesty na volno. Pak už začala podezřele čenichat a putovala na vodítko. Vyšli jsme u chat, zamířili k Radegastu a tam si rychle pojedli svačinku, protože se do nás dávala zima. Bylo zataženo a větrno. Rozhodli jsme se pro stejnou cestu zpět dolů a u auta byli v půl třetí. FOTKY
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
19.10. Dneska jsme jeli s Pepou a Rox do Štramberka. Bylo pěkně, i když větrno, a tak bylo všude plno lidí, narvané parkoviště. Došli jsme k Váňovu kameni, pak nahoru k Bílé hoře, odtud k Trúbě a na náměstí, pak do Národního sadu a k Šipce a nakonec do arboreta, kde se nám líbilo stádo kozích akrobatů na skalách :D FOTKY
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
12.-14.10. Byly jsme s Rox u Pepy. V neděli si nás Pepa vyzvedl v Jičíně a dojeli jsme k nim. Tam na Roxy čekalo překvápko v podobě štěněte neměckého ovčáka :D Jeli jsme si pro něj už před týdnem, protože Pepovi rodiče zatoužili po novém hlídači, tak si to domluvili. Je to zatím 4 měsíční mazel a dali jsme mu jméno Bary. S Roxy se počmuchali přes kotec a pak spolu lítali po dvorku, štěně nadšené z akčnějšího a menšího psa, než je Cezárek, tak ji prudil a Roxy z toho nebyla moc veselá. Ale chodili jsme s všemi třemi psy na procházku, mazlili se, tak snad byli spokojení. FOTKY
V pondělí bylo docela dobře a Pepa zatoužil taky po nějakém tom výletě s námi, tak jsme naložili Roxy a vyjeli do Leskovce nad Moravicí kouknout k Slezské Hartě. Prošli jsme se kousek po břehu a pak přejeli do Roudna a vystoupali krpálek k rozhledně na Velkém Roudném. Cestou zpět jsme se zastavili ještě u Kružberka a pak jeli dom. FOTKY
V pondělí jsme se ještě prošli po poli, kde Roxy lítala jak šus a vyplašila zajíce. Pak nás Pepa dovezl dom a z Roxy je zase jedináček :D
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
10.-11.10. Nastala příznivá konstelace hvězd, vyšlo, co mělo, a my se mohly s mamkou konečně vydat na přechod Javorníků, na který jsem si už dlouho brousila zuby. Nabalily jsme se, došly na vlak, přestoupily ve Valmezu a vystoupily ve Střelné něco po půl jedenácté. Bylo teplo jak v létě, no paráda, kdo by to byl čekal :D Ještě víc jsme se zahřály po výstupu po červené na Střelenský vrch k pěkné zvoničce. Pak jsme se napojily na modrou a vyšly na rozhlednu Čubův kopec. Bylo už zas poledne, tak jsme si na lavičce u rozhledny spočly a pojedly. Nicméně množství kilometrů před náma nás ještě strašilo, tak jsme v půl jedné pokračovaly dále. Sestoupily jsme do Francovy Lhoty a pak zase stoupaly po asfaltce kolem kapličky sv. Huberta na Mikolínův vrch. Pak nás čekal solidní výstup na Makytu. Byly jsme tam ve tři hodiny. Nějak nám to nešlapalo, tak jsem začla být nervózní, zda-li dojdem za světla.. Z Makyty sešup dolů do Papajského sedla a zase strmý výstup na Krkostěnu. Tam jsem se trochu ztratila a přehlédla nenápadnou odbočku mírně vlevo. Mamka, která šla za mnou, šla správně, tak jsme na sebe houkaly a podle hlasu se našly :D Roxy se nemohla dočkat, tak mě do kopce táhla jak šus :D Celkově tentokrát byla šikovná, držela se vepředu a tahala na postroji. Z Krkostěny už byla cesta pohodová. Už se mírně stmívalo a ochlazovalo a my fičely směr Kohútka. Tam jsme zrovna zastihly západ slunce, tak jsme se pokochaly a spěchaly na Portáš, kde už nás vyhlíželi a mohly jsme se ubytovat. Po sprše jsme si daly véču, ještě jsem Roxy vyvenčila a mohly jsme zalehnout.
Ráno Roxy otravovala od 6, ale jelikož byla tma, tak jsem jí řekla, ať ještě kouká vydržet :D Ven jsme šly v sedm, rozednívalo se a byl pěkný výhed na Beskydy. Chvíli jsme pak ještě poležely, v osm vydatně posnídaly a po sbalení jsme před devátou vyšly na Malý Javorník, Stratenec, Velký Javorník... Trasa už byla příjemná, výškové metry už jsme měly nastoupané z předešlého dne... Jen ty rozbahněné cestičky nám někdy působily problémy. Mezi Stratencem a Velkým Javorníkem jsme potkávaly i dost turistů, pak se to zase uklidnilo a byla pohoda a mohly jsme si užívat krásně vybarveného lesa. Dobře se nám šlo, tak jsme v sedle pod Lemešnou posvačily a rozhodly se vyjít i na vrchol Lemešné a odtud sestoupit po modré do Velkých Karlovic. Na Lemešné jsme byly ve dvě, tak jsem zkoušela odhadnout, jestli stihnem vlak v pět, nebo v šest.. nicméně dolů už to šlo rychle, profičely jsme okrajem Karlovic a na nádraží jsme byly před čtvrtou, takže jsme odjížděly ještě dříve. Nemohly jsme ale vědět, že nám to nebude nic platné. ECčko ze Vsetína do Mezu mělo zpoždění, takže nám ujel přípoj, takže místo abychom byly doma v šest, jsme došly až v osm. Ale nevadí, tak jsme si ještě v Mezu zašly do pizzerky a pěkně tímto zakončily náš krásný podzimní výlet. FOTKY
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
29.9. A protože tohoto skvělého podzimního počasí, kdy není ani vedro, ani zima, se musí využít, splniliy jsme si povinnost navštívit Lysou horu. To jsme se ráno musely vykopat z postele ještě za šera, nabalit se a vyrazit na vlak v půl osmé do Frýdlantu. Lysá je fajn v tom, že na ni vede plno cest, které jdou různě zkombinovat, tak člověk nejde pokaždé stejně. Tentokrát jsme si zvolily pro cestu nahoru modrou značku. No bohužel nudné cestě do Malenovic se nedalo vyhnout, pak ještě stoupání asflatkou kolem chatiček a lesem a vyšly jsme za Hradovou a užívaly si první rozhledy. Pokračovaly jsme kamenitou pěšinou a pak širší cestou k Ivančeně. U té jsme na odpočívadle posvačily. Pak zase kamenitou cestou kolem Malchoru a využily jsme nový chodník cik-cak po sjezdovce a byly jsme nahoře! Tam nás ohromil výhled až na Malou Fatru a Tatry. Rozhlédly jsme se na všechny strany, dokonce ani nefučel studený vítr a bylo fakt příjemně. Dnes ani nebylo moc lidí, tak byla pohoda a klídek. Daly jsme si i polívku na venku. V jednu hodinu jsme se s Lysou rozloučily a daly se na sestup směrem k Lukšinci. Pak po zelené na Albínovo náměstí a po modré do Ostravice. Podívaly jsme se ještě na krásné peřeje Ostravice a pak šly na vlakovou zastávku, zase tak tak, došly jsme asi tři minuty před příjezdem vlaku. Odjížděly jsme ve 4. FOTKY
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
28.9. Předpověď konečně slibovala pěkné počasí, tak jsme vyrazily výletit. Nevyšel nám dvoudenní výlet do vzdálenějších končin, a tak jsme vzaly zavděk naším okolím. Po deváté ranní jsme vyšly na Domorac, vystoupaly a pokračovaly po zvlněných cestách přes Trojačku, Huštýn. Šlo se pěkně, jen bylo místy bahnivo. V poledne jsme posvačily, pak nás čekala ještě Krátká a Dlouhá a pak už šupky dupky vyjít na Javorník. Od pramene Jičínky už provoz houstl, spousta rodinek na nedělním výletě. Na vrcholu taky plno lidí, v hospodě fronta až ven, tak jsme upustily od polívky, vyšly na rozhledu a pak scházely do Veřovic. Nějakým zajímavým způsobem čas rychle uběhl, a i když se zdálo, že máme času hodně, v čas odjezdu vlaku jsme byly teprve někde u hřiště :D Tak jsme pospíchaly a doufaly, že vzhledem k výluce náhradní busy pojedou trochu později, což se i stalo, čekali asi na nás.. Po čtvrté hodině jsme se vracely dom. FOTKY
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
| 10.9. Zase to chtělo po nějaké době nějaký výletek a jelikož jsme dlouho nebrázdily Hostýnky, vymysela jsem takovou trasu skrze ně. Ráno jsme se dopravily do Valmezu a pak po malých peripetiích s výlukou jsme vystoupily z busu v Rajnochovicích. Ze zastávky jsme musely jít nudnou cestou civilizací přes Podhradní Lhotu a přes Rajnochovice až na jejich konec, tam nás trochu vypeklo značení, ale nakonec jsme našly nenápadnou červenou značku a mohly vesele stoupat do kopce. Poté jsme si mohly užívat pohodové cesty lesem. I Roxy se rovinatá cesta líbila více a roztahala se na postroji. Taky jsme posvačily a trochu se do nás i pouštěla zima, v lese bylo docela chladno. Došly jsme na Tesák a pokračovaly dále po zelené opět pohodovou cestou na Skalný, tam jsme dokonce viděly daňka, no krásný, Roxy se mohla zbláznit a chtěla ho prozkoumat zblízka. Pak jsme po modré scházely do Bystřice. Měly jsme chvíli čas, tak jsme výlet završily hospodou a zase nějak zapomněly na čas. Došly jsme minutku před odjezdem náhradního busu, tak jsme rychle nastoupily a lístky si kupovaly až dál ve vlaku. FOTKY |
 |
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
24.-27.8. S Pepou jsme se rozhodli vyjet na Slovensko. Vzali jsme i Roxy, tak jsem jí vyřídila pas a mohli jsme balit a vyjet. Ovšem v neděli ráno jsem se dobalovala a když jsem byla hotová, začal šílený slejvák, že se nedalo chystat věci do auta... tak jsme se obávali, jak bude na Slovensku... Když kapkalo trochu méně, rychle jsme vyrazili k hranicím a dále. Dali jsme jednu venčící zastávku za hranicema a dojeli do Liptovských Revúcí asi v půl třetí. Cestou chvíli pršelo, chvíli ne. Rozhodli jsme se jen pro menší procházku Zelenou dolinou na konec a zpátky. Cestou tam jsme zmokli, cestou zpátky vyschli. Pak už jsme odpočívali.
V pondělí mě ráno vzbudila Roxy, že se půjdem venčit a že pak chce snídani. Tak jsme vyšly a byla modrá obloha, vypadalo to dobře. Nabalili jsme se tedy na velký výlet. Dokonce i teplo bylo. Vyrazili jsme do kopce a stoupali a stoupali, naskýtaly se nám krásné výhledy. Pepa byl přede mnou a Roxy mě tak dokonce i tahala za ním! Skvělé to bylo. Došli jsme na sedlo Ploské a ještě kousek stoupali na Ploskou. Na hřebeni už bylo chladněji a občas zafoukalo. Taky slunko zalézalo za mraky. Sestoupali jsme na Chyžky a tam posvačili. Mezitím jsme docela promrzli, ale při dalším stoupání se zase zahřáli. Pokračovali jsme až na Ostredok, nejvyšší vrchol Velké Fatry, a dál na Križnou. Pokochali se posledními vrcholovými výhledy a scházeli do sedla. Pak jsme hledali zelenou značku. Vedla spodem kolem potoka a pak maličkou pěšinkou ve srázu, klouzalo to a nešlo se vůbec dobře. Ale nakonec jsme došli do Suché doliny a odtud už fičeli dom. Roxy byla pěkně unavená, no my taky, ale skočili jsme si ještě na pizzu, Roxy mezitím počkala doma.
Další den ráno pršelo a pršelo. Čekali jsme, jestli to přejde, ale jelikož to pořád nepřecházelo, tak jsme odpoledne vyjeli podívat se do Vlkolínce, vesnice se starodávnými domky, zapsané v UNESCU, a pak jsme popojeli do Podsuché a krátce se prošli k Brankovskému vodopádu.
Další ráno už nás čekal odjezd, pobalili jsme se a počasí bylo zase škaredé. Hory v mlze a občasný déšť. Zkusili jsme vyjet dobrodružnou cestou na Smrekovicu a tam kupodivu taky mlha a hnusno. Tak jsme se kousek prošli a zase jeli dolů. Projeli jsme Ružomberokem, stavili se na jídlo do koliby a ještě jsme navštívili Likavský hrad. Pak už jsme jeli dom. Roxy celou cestu spala, náš akorát znechutila kolona před Martinem, vymotávání z Žiliny, jinak ok. Přejeli jsme hranice a svítilo sluníčko :))
Slovensko je ale jinak super, ty hory a krajina už jsou trochu jiný level. Doufám, že pojedem zase někam, když už má Roxy ten pas. FOTKY
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
20.8. Dnes jsme vyjely vlakem do Valmezu a z něj vyšly po červené značce do Poličné. Stoupaly jsme lesem na Píškovou a pak už jen mírně zvlněnou pěšinou lesy a loukami do Lázů. Tam jsme po poledni daly svačinku. Počasí dnes bylo příjemné, většinou zataženo, akorát na chození, na sluníčku teplo, Roxy byla spokojená. Prošly jsme Lázy a po žluté značce jsme scházely po silnici a později po pěšině směrem k Pržnu. Cestou byly pěkné výhledy na Hostýnsko-Vsetínské kopečky. U hospody U Holáňů jsme vystoupaly na malou rozhledničku a pak pokračovaly v sestupu. Do Jablůnky na vlak jsme došly s časovou rezervou, tak jsme chvíli čekaly. V půl páté jsme odjely do Valmezu a zase měly čas, tak jsme byly slavit Den Bernarda. Seděly jsme, seděly, nějak rychle to uteklo a my pak tak tak dobíhaly k vlaku, průvodčí už mávala, že může jet, když jsme ještě přifičely my. Zase to bylo o fous. FOTKY
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
15.8. Dnes mělo být počasí trochu lepší, než předchozí dny, a tak jsme se rozhodly jít na Smrk. Ráno jsme si přivstaly a jely vlakem do Frýdlantu, odtud pak busem trochu zpožděným do Ostravice. Byly jsme tam asi o třičtvrtě na devět a mířily jsme po červené vzhůru. Nejprv po nějaké silnici, pak lesem, cesta celkem pohodově stoupala. Ani jsme se nenadály a byly na rozcestí Nad Holubčankou. Po chvíli se cestička změnila v úzkou po kamenech a trochu nás zpomalila. Poslední výstup už kolmo vzůhu a byly jsme na Smrku. Rozhlédly jsme se a svítilo sluníčko, už se blížila dvanáctá hodina, tak jsme spočly a posvačily. S námi bylo na vrcholu i pár dalších turistů. Pak jsme se odebraly k odchodu, pěšinka v lese byla dost rozbahněná, když jsme vyšly z lesa do polomů, bylo to lepší. Od chaty Hubertky jsme šly serpentinami dolů k rozcestí Polana a z té už širokou lesní cestou mírně klesaly k Horní Čeladné. Tam se nám fičelo dobře a z Horní Čeladné už nám zbývalo dojít do Kunčic na vlak, to už se trochu chmuřilo a než jsme došly, spadlo pár kapek. Pěkně jsme stíhaly odjezd v půl čtvrté a ve vlaku jsem málem zaspala výstup. Cestou domů jsme taky zmokly, tak ještě že nám výlet tak pěkně vyšel. FOTKY
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
|
8.8. Dnes jsme vyrazily na rozhlednu Vartovnu. Vycházely jsme z Valašské Polanky po zelené značce, hned nás čekal kopeček a šlo se po louce, na kterou pražilo slunce, tak jsme byly uvařené. Pak už se šlo lesem, to bylo příjemnější. Roxy tam měla kaluže s vodou a my jsme téměř šlapaly na hřiby. Bylo jich plno a hned u cesty! Vyšly jsme na Lány a pak už mířily k Vartovně. Vyjít kopeček a už jsme si mohly odpočinout na lavičce ve stínu. Bylo po dvanácté, tak jsme daly sváču a pak vyšly na rozhlednu. Roxy mezitím počkala dole a chovala se slušně. Pak nás čekalo 11 km do Vsetína. Cesta byla příjemná, lesem, jen byla místy dost rozjetá traktory a bahnitá. Šly jsme občas do kopečka, občas z kopečka, v tom vedru nám to dalo zabrat a už jsme se těšily do Vsetína na nějaké občerstvení. Došly jsme v půl čtvrté, měly jsme čas a sedly do restaurace. Před pátou jsme byly na nádraží, ale ouha, vlak, který měl jet v pět, že má půl hodiny zpoždění. Z půl hodiny bylo čtyřicet minut, tak jsme jely osobákem, který jel dřív, ale stejně o 20 minut později, než jsme měly jet původně. Přípoj ve Valmezu na nás samozřejmě nepočkal a další jel až za hodinu a půl. Napadla nás ještě spása... autobus! Tak jsme fičely přes Valmez a bus na nás počkal a mohly jsme jet. Uf. Jinak byl výlet pěkný, i Roxy v tom vedru celkem ťapala a pak byla unavená. FOTKY |
 |
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
24.-27.7. Došly jsme dogtrekking Stopou strejdy Šeráka.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
13.-19.7. Byly jsme s mamkou na dovči na Šumavě.
Pro výchozí místo jsem zvolila Špičák u Železné Rudy. Našla jsem levný penzion, Pepa nás hodil do Suchdola a mohly jsme vesele cestovat. Přes Přerov a Prahu do Berouna, tam jsme si odložily zavazadla a udělaly si zdravotní přestávku s krátkou prohlídkou města, medvěrária a rozhledny. Pak jsme pokračovaly přeplněným vlakem do Plzně a pak do Klatov a Nýrska a z tama už jsme musely busem náhradní vlakové dopravy. To se nám stalo osudným, protože jsme akčně vystoupily o zastávku dříve, už ve Špičáckém sedle a prodloužily si tak přesun na ubytko. Nicméně to aspoň bylo z kopce a nějak jsme to zvládly, zrovna nám ke konci cesty začalo pršet. Po ubytování jsme vyrazily na krátkou prochajdu zakončenou večeří v pizzerii. Ale ouha, sotva jsme vyšly k domovu, spustil se slejvák. Měly jsme sice deštníky, ale boty stejně promokly.
V pondělí bylo trochu chladněji, zamračeno, slunko prosvítalo až později. Ráno jsme si šly nakoupit zásoby do Železné Rudy. Pak jsme se nabalily na výlet, vyšly jsme až v 11 hodin, ale čekalo nás jen 17 km. Vyrazily jsme do kopce po sklářské naučné stezce a ta nás dovedla na modrou značku vedoucí na Pancíř. Pak jsme pokračovaly pěknou hřebenovkou až na Můstek, kde jsme posvačily a mohly vystoupané metry zase sejít. V Brčálníku jsme si prohlédly zvířata v minizoo, ty se nás nebály a s Roxy se očmuchávaly. Pak jsme stoupaly na Špičácké sedlo, kde jsme to už znaly z předchozího dne a došly dom asi v pět hodin. Na večeři jsme zamířily do Železné Rudy.
V úterý vypadalo počasí dobře, tak jsme zvolily nejdelší výlet. Nejprve jsme stoupaly do Špičáckého sedla, tentokrát naposled, a pak scházely Úhlavským údolím, vedla tudy docela příjemná pěšina. Na odpočívadle u bývalé papírny jsme si daly pauzu a sváču a posilněné mířily do kopce k Bílému potoku a následně k vodopádu Bílá strž. Ten byl pěkný, ale nemohly jsme k němu úplně zblízka. Dál jsme stoupaly a následně trochu zklesaly nudnou asfaltkou k Černému jezeru, procházka kolem něj byla fajn. Odtud vedla cesta kolmo vzhůru na Rozvodí. Vyšly jsme ještě na Špičák a podívaly se z rozhledny, byly z ní pěkné výhledy. Zklesaly jsme ještě k Čertovu jezeru a už jsme se vracely do Špičáku. Jelikož už bylo dost hodin, rovnou jsme zašly na véču a pak už doma jen odpočívaly.
Další den jsme vyjely do Prášil turistickým autobusem, který jezdí přes letní sezonu. Vyšly jsme po zelené lesní cestičkou a pak po žluté asfaltkou a došly ke kapli v bývalé vsi Hůrce. Tam jsme pauzírovaly a pak došly k dalšímu šumavskému jezeru Laka. To bylo už o dost menší než předchozí dvě. Roxy na něm nejvíc zaujaly plující kachničky. Vracely jsme se do Železné Rudy po červené značce trochu ubíjející asfaltkou, ale aspoň s pěknými výhledy a pak lesem. Vystoupaly jsme ještě do solidního kopce k Belvederu, kde vaří vlastní pivo, které jsme musely okoštovat. V tom vedru po stoupání bodlo. Pak jsme si ještě stihly nakoupit v obchodě a došly dom.
Ve čtvrtek jsme jely busem ještě o kousek dále do Srní. Odtud jsme vyšly k Hauswaldské kapli a pokračovaly podél plavebního kanálu, jenže ouha, ochladilo se, hřmělo a pak to nevydrželo a začlo pršet. Rozhodly jsme se počkat v lese pod stromem a dát si zatím sváču. Mezitím déšť ustal a my vesele pokračovaly. Stoupaly jsme měsíční krajinou po orkánu a kůrovci na Poledník s rozhlednou. Výhledy byly takové dosti zamlžené, taky se zase zatáhlo a jak jsme se odebíraly k odchodu, začalo zase kapat. Nevypadalo to, že by chtělo přestat, tak došlo i na pláštěnky. Z Poledníku jsme klesaly k Prášilskému jezeru, mezitím zase pršet přestalo a po obhlédnutí jezera už jsme scházely do Prášil. Tam jsme si ještě prohlédly bizony na farmě, počkaly na bus v hospodě a v šest hodin jely dom.
Počasí nám přálo a tak došlo i na poslední kratší výlet z Modravy. Vyšly jsme po červené značce a pak procházely kolem řeky Vydry. Tam jsme potkávaly davy lidí, což nebylo nic moc. Ale Povydří bylo pěkné, kolem řeky byl i příjemný chládek. Došly jsme až k Čeňkově pile a pak nám nakonec dalo zabrat stoupání do Srní. Pěkně jsme stihly dřívější bus před 4 hodinou, tak jsme se doma aspoň daly dokupy a pak si zašly na poslední véču před odjezdem.
V sobotu jsme se akorát pobalily, vyrazily na vlakobus a z Nýrska už mířily do Prahy, tam jsme taktak stihly přestup do Valmezu a pak dom dom dom! Roxy ve vlaku spinkala, cestování v tom vedru bylo docela únavné.
Dovča byla super, Šumava má určitě taky své kouzlo a i když jsme tam cestovaly celý den, tak to stálo za to a dalo se to vydržet. Počasí vyšlo uplně super, bála jsem se, že bude pršet, nakonec bylo spíš slunečno, ale nebyla tam taková vedra jako u nás, holt hory. V lese taky teklo spousta potůčků, tak se z nich mohla Roxy pít. Roxy byla šikovná, chovala se slušně a výlety šumavskou přírodou ji bavily a pak doma ráda odpočívala. FOTKY
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
|
6.7. S Pepou jsme si udělali malý výletík na Velký Javorník z Veřovic. Pepa nasadil svůj dlouhý krok a já jsem za ním funěla. Roxy se ze začátku taky táhla, ale později už cupkala pěkně. Nahoře jsme měli trochu hlad, tak jsme si dali zelňačku, kterou jsme si oba pochvalovali. A jelikož v dálce bylo vidět, že prší a dokonce i hřmělo, rychle jsme sešli zpátky. Roxy byla pak celé odpoledne unavená. FOTKY |
 |
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
21.-22.6. Zmínila jsem se před kamarádkou Alčou o Nočním přechodu z Lysé hory na Velký Javorník a ona souhlasila, že bychom mohly jít. Ani jedna z nás nakonec necouvla, počasí taky mělo vyjít, takže nás mohl Alčin Pepa v sobotu odpoledne odvézt do Ostravice. V posledních vteřinách cesty se Roxy poblinkla, ale naštěsti byla v kufru v domečku, jinak by nás už Pepa nikam nevzal :D Takže po úklidu a přichystání jsme vyšli směr Lysá asi v půl páté. Pepa šel s námi aspoň na Lysou a nasadil tempíčko. Tentokráte jsem si vzala hůlky, takže mi to šlapalo lépe, a i když jsem měla jen tričko, pěkně jsem se zapotila :D Brali jsme to všelijakýma zkratkama, Pepa nám nakonec utekl a my jsme s Alčou trochu zpomalily, ale stále jsme na moje poměry šly celkem v tempu. Akorát Roxy z toho byla nějaká šoklá, plantala se mi se šňůrou pod nohy, nechtěla jít dopředu a vypadala, že u chůze ještě spí. Doufala jsem, že ji to brzy přejde. Dolů i nahoru chodilo plno lidí a bylo to tam jako na Václaváku. Došly jsme na vrchol, zaprezentovaly se, a hurá, mohly jsme vyrazit, asi v třičtvrtě na sedm. Dolů to bylo výživné po těch kamenech a mezi miliony lidí, ale zvládly jsme to. I Roxy už celkem cupkala a rázem jsme byly v Ostravici. Napojily jsme se na modrou značku do Horní Čeladné po široké asfaltce, tak jsme si uháněly a stíhaly si i popovídat. Jelikož jsem už měla hlad, na odpočívadle u pramene Cyrilky jsme si daly pauzu. Roxy dostala večeři, ale ještě si dělala zálusk na můj chleba. Měly jsme v nohách asi 18 km a bylo už 21 hodin. Pomalu se smrákalo. Pak jsme dlouho stoupaly na Malou Stolovou a tam i zaply čelovky. Čekala nás úzká pěšinka úbočím Kněhyně a krátké stoupání na Čertův mlýn. Následovala má neoblíbená pasáž - sestup z Čertova mlýna, speciálně na ten jsem si ty hůlky vzala, i tak jsem začla cítit kolena. Pak už jsme fičely na Pustevny a Radhošť, kde jsme plánovaly dát pauzu, měly jsme asi 30 km. Stály jsme dlouhou frontu na razítko a pití a nebylo nám úplně nejlíp. Posvačily jsme rychle venku na lavičce, ale vál tak ledový vítr, že ač jsme měly na sobě všechny vrstvy, stejně byla kosa. Postály jsme pak aspoň v předsíňce, a pak se snažily rychle dostat do závětří pod Radhošť. Chvíli jsme rozmrzaly a při klesání lesem v bezvětří se i zahřály a vrstvy zase svlíkaly. V pořádku jsme zvládly sestup na Pinduli a už byl před námi poslední kopec Javorník. Těšily jsme se na výživné stoupání, kterého se nám taky dostalo... Po nekonečných posledních metrech jsme se dostaly na vrchol, bylo před 4. Dostaly jsme čaj a polívku, to byla abostutně nejkrásnější část pochodu!!! Pomalu se rozednívalo, ptáci začli zpívat a my se vydaly na poslední sestup do Veřovic. Libovala jsem si, že ani po tolika km mě nijak zvlášť nebolely nohy, tentokrát se mi šlo vážně dobře. To si asi nemyslela Roxy, které se tentokrát fakt nechtělo a odťapala si to jen proto, že musela. Občas šla sice pěkně, ale častěji se vlekla, no nic moc :( Z Veřovic nás vyzvedl zase Pepa a v pět hodin jsem otvírala dveře domova. Pak jsme spaly a spaly. Celkově jsme ušly asi 45 km. Jsem ráda, že jsme na pochod šly, vyšlo fajn počasí a měla jsem příjemnou společnost :)
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
14.6.-15.6. Konečně jsme se na víkend trhly a prošly jsme Pálavu, kterou už jsem dlouho chtěla navštívit. V sobotu ráno jsme vyjely ze Suchdola a přes Přerov a Břeclav dorazily do Mikulova před desátou hodinou. Jenže ouha, po výstupu z vlaku jsme zjistily, že prší. A pršelo docela dost. Nicméně když jsme došly na náměstí a trochu se rozkoukaly, už obloha modrala a pršet přestávalo. I sluníčko hřálo a když nám vyschly bundy, mohly jsme je schovat do batohu. Z náměstí jsme vyšly na vyhlídku Kozí hrádek, nahoru po točitém schodišti s námi šla i Roxy a naskytl se nám krásny pohled na město i okolí. Pokračovaly jsme po červené značce k jeskyni Na Turoldu. Cestou po silnici jsme vyšly na Kočičí skálu a zanedlouho jsme odbočily na Stolovou horu. Cesta vedla schůdky do kopce a nahoře dost fučelo. Sestoupily jsme kousek k Sirotčímu hrádku a taky už jsme posvačily a odpočinuly. Prohlédly jsme si hrad a sestoupily k silnici a čekal nás další pálavský kopec Děvín a zřícenina Dívčí hrady. Mákly jsme si do kopce, ale výhledy opět stály za to, už jsme dohlédly i na Nové Mlýny a cíl dnešní cesty Pavlov. Po sestupu jsme před čtvrtou hodinou došly na naše ubytování, Roxy si hned našla místo vedle jedné postele a odpočívala. My jsme daly sprchu, polívku, chvíli odpočinku a vyrazily jsme se projít kolem nádrží a pak zpět posedět na pivo a pizzu. Nadlábly jsme se a protože bylo teprv sedm hodin a sluníčko stále hřálo, ještě jsme se prošly na druhou stranu pěšinkami přes vinohrady. Dorazily jsme po osmé hodině a protože jsme byly už unavené, tak jsme jen odpočívaly a šly brzo spát.
Ráno jsme se začly balit a po snídani jsme vyrazily na zpáteční cestu. Roxy ještě využívala každé chvilky k odpočinku a načerpání sil a asi v půl deváté jsme vyrazily. Čekal nás kopec na Dívčí hrad, ale pak už celkem příjemná cestička lesem po modré značce. Během trasy jsme obdivovaly skály Děvína zezdola a procházely jsme i kolem dalších krásných skal. Došly jsme k silnici vedoucí do Klentnice a rozhodly jsme se podívat na menhiry v oboře kousek od vesnice. Sešly jsme polní cestou a bez problému dorazily k plotu obory a kameny uviděly. Po polní cestě jsme došly zpět do vesnice, sluníčko hřálo a jelikož bylo kolem poledne, daly jsme svačící pauzu. Pak jsme kráčely silnicí do Mikulova a koukly jsme k Mariánskému mlýnu. A u něj byl krásný lom! Roxy se mohla konečně poprvé za celou cestu namočit ve vodě, jinak jsme vůbec žádné potůčky ani jezírka nepotkaly. Pak už jsme jen vystoupaly na Svatý Kopeček, odkud byl zase krásny výhled na Mikulov a opratrně jsme slezly dolů po křížové cestě do centra. Opět jsme výlet zakončily pizzou a pivem, Roxy odpočinkem pod stolem a jelikož jsme měly šanci stihnout dřívější vlak, uháněly jsme na nádraží a vlak stihly. Cestou jsme nějak zregenerovaly a v osm hodin došly dom. FOTKY
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
10.-11.5. O víkendu jsme uskutečnily dvoudenní výlet na Bouzov a do Litovelského Pomoraví. Vyjely jsme před sedmou hodinou na vlak a přes Valmez a Červenku dojely do Moravičan po deváté hodině. Odtud jsme se vydaly po modré značce do Loštic. Počasí bylo fajn, svítilo slunko, ale zatím nebylo moc horko. V Lošticích jsme ochutnaly tvarůžkové speciality - tvarůžkový hot dog a tvarůžkový bramborák. Po občerstvovací pauze jsme pokračovaly, konečně jsme odbočily ze silnice a šly po lesní pěšině. Zabrat nám dal krátký, ale prudký výstup na Babí skálu, prošly jsme vesnicí Jeřmaň a po chvilce už na nás vykoukl hrad Bouzov, je fakt krásný. Došly jsme k němu, krátce u něj pobyly, daly sváču v parku. Vyměnily jsme značku za zelenou a kráčely do Olešnice a pak do Bílé Lhoty. Sluníčko už docela hřálo. Procházely jsme kolem dančí farmy, nakonec jsme daňky i zahlédly, ale hodně daleko :( V Bílé Lhotě jsme ještě navštívily arboretum a pak už hurá do Mladče na ubytování. Dorazily jsme asi v půl šesté, daly pití, ubytovaly se a pak povečeřely. Roxy byla pěkně unavená a spala pod stolem, ale jen do chvíle, než se objevila kočka. To vystřelila, spustila kvikot a všechny polekala. Po večeři jsme se ještě prošly do sousední vsi Sobáčova k rybníku. Pak jsme ulehly a i Roxy celou noc spala.
Brzy ráno jsem se probudila a slyšela šustot deště, tak jsem se obávala, jak budem pokračovat. Vstaly jsme kolem osmé a déšť naštěstí přestal, tak jsme v devět pokračovaly v putování. Čekala nás cesta po červené do Litovle. Tenhle úsek byl příjemný po pěšince, i Roxy se v lese moc líbilo a tahala jak divá. V Litovli jsme se občerstvily a pak už následovala velmi monotónní asfaltka. Občas jsme měly deja-vu, že už jsme tudy jednou přece šly :D Na asfaltě mě začly bolet nohy a už jsem si přála, ať to máme za sebou. Před Horkou nad Moravou, cílem naší cesty, nám ještě začalo pršet a dost se ochladilo, ale tak žádná hrůza, naštěstí už jsme se blížily do konce výpravy. Ve tři už jsme hledaly hospodu, kde strávímě hodinku do odjezdu vlaku. To se nám povedlo, Roxy jakožto vzorný unavený pes mohla s námi a ležela u stolu a my jsme si ještě daly do nosu. Pak už jsme nasedly na vlak do Olomouce, pak jsme čekaly na nádru, dojely do Mezu, zase čekaly a pak už konečně dom.
Výlet byl pěkný, až na ten asfalt druhý den, jsem ráda, že jsem konečně navštívila Bouzov. Roxy byla hodná a unavená, co víc si přát :)) FOTKY
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
4.5. V neděli už bylo lepší počasí, a tak nás všechny Pepa vzal autem do Štramberka. Tam jsme si prošli arboretum, které bylo na sluníčku krásné, vyšli jsme na Bílou horu a pak se vrátili k Trúbě, nakoupili jsme uši a vrátili se k autu. FOTKY
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
3.5. Dnes se konal 40. ročník Pochodu okolo Mořkova. Nastavila jsem si večer budík, že vstanu a uvidím, jak bude venku, a podle toho se rozhodneme, jestli jít. Ráno byla mlha, ale nepršelo, tak jsme se vypravily a šly na bus. Začalo sice mrholit, ale to bylo ještě v mezích, jen jsme si zvolily kratší trasu na 16 km. Šly jsme přes Mořkovský vrch, překročily silnici do Hodslavic a zašly jsme do lesa. Tam bylo vlhko a mlha. Stoupaly jsme k lovecké chatě a pak dále na hřeben Trojačky. Tam se přidal studený vítr s kapalo ze stromů. Pokračovaly jsme po červené až do sedla pod Krátkou a už jsme scházely zpět do Mořkova. Ještě jsme daly na odpočívadle sváču. Došly jsme před jednou hodinou, ještě chvíli počkaly a trochu jsme zmrzaly a pak jely busem dom.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1.5. Dnešní sváteční den jsme nikam necestovaly, ale vyšly jsme aspoň na výlet po našem okolí, kde je taky krásně. Prošly jsme Hostašovicemi a stoupaly po pěšince až jsme se napojily na žlutou značku vedoucí na Petřkovskou hůrku. Z ní byly krásné výhledy směrem na Trojačku, Javoník a další beskydské kopce i na druhou stranu na Starý Jičín a okolní obce. Sešly jsme zase do Kojetína a pak vyšly na Svinec, kde jsme daly sváču a viděly otakárka a vstavače. Pak jsme sešly k Čerťáku. Jelikož dnešní den svítilo sluníčko a bylo dost vedro, Roxy se nenechala přemlouvat a pěkně si v něm zaplavala. Pak jsme už mířily domů, lesem se šlo příjemně, ale pak po chůzi uličkami na slunci jsme byly trochu uvařené. Došly jsme v půl páté. FOTKY
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
19.-21.4. Prodloužený velikonoční víkend jsme se rozhodly opustit domov a vyjet někam výletovat. Zájem o to jet s námi projevila i sestřenka s Natálkou, a tak jsme se v pátek rychle nabalily, nastrkaly všechny věci do auta a vyrazily směr Náměšť na Hané. Ubytovaly jsme se a začaly strádat. Nešlo topení a uvnitř staré budovy ubytovny byla kosa. Rychle jsme pojedly a již za šera se šly projít po městě, vyvenčit psíky před spaním a trochu se zahřát pohybem.
Noc jsme přežily, po dokoupení zásob v obchodě jsme vyrazily na výlet. Nejprve jsme si prohlédly zámek v Náměšti a od něj jsme pokračovaly po žluté značce Terezským údolím. Bylo příjemně, slunečno a teplo, psíkům se v lese moc líbilo a nám taky, šly jsme krásnou přírodou. Došly jsme do vsi Krakovec a z ní si ještě vyšly na vyhlídku ke kapličce sv. Antonínka. Daly jsme si svačinovou pauzu a pokračovaly do vedlejší vsi Laškova. Tam jsme se osvěžily - Roxy v rybníčku na návsi a my v hospodě. Už byla před námi cesta zpět po naučné stezce. Ta byla taky příjemná, po rovince podél potůčku. Vrátily jsme se asi v půl páté, večer pak zamířily do pizzerky, psíci odpočívali doma.
Další den jsme vyjely autem do lázeňské vesničky Slatinice. Po žluté nás opět příjemná lesní cesta zavedla na Velký Kosíř, kde jsme vystoupaly i na rozhlednu a daly si svačící pauzu. Poté jsme sešly do Čech pod Kosířem a prohlédly si zámek s přilehlým parkem. Roxy zase ocenila rybníček a pak jsme se vrátily stejnou cestou k rozhledně a následně jsme odhadovaly cestu zpět. Chtěla jsem jít totiž jinou cestou, po naučné trase, která je sice značená na mapě, ale nikoliv v terénu. S pomocí mého orientačního smyslu a rad kolemjdoucích jsme se úspešně dostaly do dědinky Slatinky a z té už jsme se po loukách dostaly zpět do Slatinic. Skočily jsme se trochu občerstvit, napustily jsme si kyselku a vyjely dom právě ve chvíli, kdy se spustil déšt. Večer jsme odpočívaly a až déšt trochu ustal, opět jsme navštívily oblíbenou pizzerii.
V pondělí bylo po dešti zataženo a mokro, ale ještě jsme se vydaly na krátký dopolední výlet. Roxy se v mokré trávě čmuchalo velmi dobře a byla dost divoká. Šly jsme po červené značce na rozcestí Hrádecký dvorek a pokračovaly po zelené ke Keltské svatyni a do Ludéřova. Dále do Kníniček a tam už jsme došly do Drahanovic, podívat se na Černou věž. Chvíli jsme si daly pauzu a pak už došly rozbahněnou polní cestou k domovu.
Chvíli jsme zase spočly, pak očistily zabahněné psy a pomalu se balily a uklízely. Domů jsme dojely v půl třetí a Roxy už se s námi vůbec nebavila, jen si snědla večeři a zalezla do boudičky :)) FOTKY
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
10.-12.4. Došly jsme dogtrekking Šlapanický vlk Moravským krasem.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
5.4. Dnes jsme podnikly již tradiční jarní procházku na Trojačku. Ráno sice bylo počasí nic moc, trochu mlhavo a chladněji, než předchozí dny, nicméně jsme už byly psychicky připravené na sobotní výlet, tak jsme se po desáté hodině přichystaly a vyšly. Roxy byla samozřejmě nadšená a čmuchavá, rozešla se pěkně i na postroji. Na hřebenu fučelo a byla chvílemi kosa, výhledy na nic, ani jsem moc nefotila. V sedle pod Krátkou jsme posvačily a sešly už k domovu, akorátně unavené a rozchozené na další výlety.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
9.3. Máme novou kámošku, border kolií miminko Easy. Je ještě tuze malinkatá, a tak Roxy moc nezajímala, no uvidíme za pár týdnů, jestli se Roxy nechá přesvědčit na nějaké hraní...
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
2.3. Dnešní krásný den jsme si udělali výlet s Pepou na Pustevny. Vyšli jsme z Trojanovic po zelené značce, po které jsme si mákli do kopce a taky se trochu klouzali na ledu na cestičce. To Roxy vůbec nevadilo a statečně mě do kopce tahala. Došli jsme na Radhošť a zpět na Pustevny. Svítilo sluníčko a bylo překvapivě teplo, občas ale ve stínku ležely i zbytky sněhu, které se Roxy líbily. Potkával jsme plno lidí i psy. Pojedli jsme a vydali se po Knížecí cestě dolů. V autě si Roxy lehla a skoro se ani nehla, zřejmě byla s takovým výletem spokojená. FOTKY
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
23.2. Vyrazily jsme na menší jarní výlet po okolí, vzaly jsme to přes Hostašovice k lomu v Jasenici a pak přes okraj Mštěnovic a Byninu zpátky domů. Bylo pěkně a zase jsme objevily další oblast pro procházky. FOTKY
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
8.-9.2. O víkendu jsme se nastěhovaly k Pepovi, cestou k němu jsme si zašli na hrad Starý Jičín, bylo krásně, slunečno..
V neděli jsme si udělali procházku k rybníkům a viděli první sněženku. Roxy si dokonce i zaplavala a pak pořádně všechno počichala. Z procházky jsme se akorát vrátili, než začalo pršet. Jinak byla u Pepy docela hodná. Máme pár FOTEK mobilem, foťák jsme s sebou nikam netahali, ostudy.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
26.1. Na tuto neděli byl naplánován výstup na Velký Javorník se členy cvičáku. Pepa mi onemocněl a nejel, ale já se nedala odradit, kor, když po ránu svítilo slunko a byla modrá obloha. Ráno jsme tedy vyšly na vlak do Veřovic, ovšem na místě srazu byli jen dva další členové se třemi psy a už nikdo další nedorazil. Vyšli jsme do Padolí a pak cestou a lesem nahoru, bylo fakt krásně, trocha sněhu, zamrzlo, slunečno.. no konečně poctivá zima! Psíci si užívali sněhu. Roxy měla plno sil a pomáhala mi do kopce taháním na postroji. Za chvíli jsme byli nahoře, vyšli na rozhlednu, něco jsem vyfotila, posvačila... a pak jsme scházeli dolů. Sem tam to klouzalo, ale dalo se. Opět jsme šli v tempu a pak jsme s Roxy ještě chvíli čekaly na vlak. FOTKY
